Od únosu druhého dítěte rodičů Winkelsonových uběhlo již několik týdnů. Henry a Jenny seděli u mohutného stolu z masívu v jejich ne příliš útulné kuchyni. Henry si zrovna naléval korbel čerstvým mlékem, které měli od jejich jediné krávy. Jenny mezitím postavila konvici s vodou na držák uvnitř krbu. Připravovala Samovi hrnek pořádné kávy, měl totiž narozeniny a Henry mu slíbil, že vyrazí na lov. Henrymu káva nikdy nechutnala, a nechápal, jak může někdo tu hořkou černou tekutinu pít. On měl raději čerstvé mléko, kterého neměl nikdy dost. A aby to dal dobře najevo, naléval si už další korbel.

Sam ležel v druhé místnosti a když k němu došla vůně zrovna vařené kávy pomalu otevřel oči. První, co viděl byl děravý strop, skrze který protékala dešťová voda do kbelíku vedle jeho postele. Pomalu se posadil, rozhlédl se po místnosti. Nebyla tu žádná změna, vše bylo na svém místě. Sam pomalu přejel pohledem k plnému kbelíku s vodou a zjistil že v noci dost pršelo, jelikož byl po okraj plný a nezbývalo mnoho do přetečení. Poté zabloudil pohledem do kuchyně, kde spatřil za stolem svého otce, jak popíjí už bůh ví, který džbán mléka. „To je blázen, jak mu to může pořád chutnat?”, pomyslel si. Sam na rozdíl od Henryho z duše nenáviděl mléko. A pokud ho už musel vypít, trpěl při tom. Konečně se rozhodl, že vstane. Pomalu se postavil a vyrazil za Henrym a Jenny. “Dobré ráno ve spolek”, pozdravil. Rodiče mu pozdrav opětovali a Sam se posadil ke stolu, naproti svého otce. Jenny před něj postavila šálek kávy a misku s ovesnou kaší. Sam poděkoval a okamžitě se pustil do jídla. Nabral si plnou pusu ovesné kaše a usrkl kouřící se kávy. Henry se na Sama usmál a řekl mu: “Tak co oslavenče? Jsi připraven na tu naší malou nebezpečnou výzvu?” Sam mu úsměv opětoval, jenže mu nedošlo, o čem jeho otec mluví, a tak tázavě pozvedl obočí. Jenny, Samova matka se začala na celé kolo smát: “Ty si to nepamatuješ Same? Nebo jsi ještě tak rozespalý? Jedete s tátou na Lov.” V tu chvíli si to Sam uvědomil. Dnes je velký den. Konečně má patnácté narozeniny a nic mu nebude bránit v tom, aby mohl sám osedlat koně a vyrazit do lesů na lov drobné zvěře. Dnes však pojede se svým otcem, který mu vše ukáže a vysvětlí. Henry se na něj lišácky usmál: “A to není vše! Přeš tvého strýce, Roberta, jsem u barona získal povolení na lov vysoké. Takže to nebude jen kde, jaký zajíček. Ulovíme si srnku nebo jelena.”

Sam byl téměř po jídle, a ve chvíli, když dojídal poslední sousto, Jenny se na něj podívala a vlídně mu řekla: “Same? Vidíš ten pytel u dveří? Ten ti sem poslal strýc Robert. Má na barona dobrý vliv. A baron sám o sobě je dobro srdečný člověk.” Když se otočil ke dveřím a uviděl tam ten pytel, pomyslel si, co by v něm mohlo být. Rychle se zvedl a rozběhl se k němu. Viděl, že je převázaný stuhou, na které byla baronova pečeť, což naznačovalo, že se nejedná o podvrh. Sam přeřízl pečeť v místě kde spojovala oba konce mašle. Sam nemohl uvěřit svým očím. Když otevřel pytel, uviděl v něm nové sedlo, na hrušce byl královský znak, ve tvaru ohnivého čtyřlístku. Což byla pro Sama věc, kterou by nikdy nečekal. Když se zadíval pozorněji zjistil, že sedlo není jediným darem. Na jeho levém boku byla přichycena pochva a v ní lpěl meč. Když jej Sam vytáhl, uslyšel, jak sykla ocel o kůži. Meč byl neuvěřitelně lehký a vyvážený. Když sním prořízl vzduch, zjistil, jak pozoruhodně je rychlý a ostrý. Sam zasunul meč zpět do pochvy, sebral pytel se sedlem a vyrazil ke stájím, kde byl ustájen jeho kůň Osvald.


Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz