3. Lov

ValousCZ/ Říjen 20, 2016/ Dobrodružství Sama Winkelsona/ 0 comments

Samův otec Henry, vyrazil hned za svým synem. Prošli velkými dveřmi, které vedly na ulici, tam se otočili doprava a pokračovali dozadu za dům, kde byly stáje. Když došli na místo, Sam vešel dovnitř. Osvald byl ustájen tak jako obvykle. Hned jakmile Sama zpozoroval, zařehtal na pozdrav. “Dobré ráno Osvalde, ” pozdravil Sam “Jak ses vyspal?” Potom svého koně poplácal a začal z velkého pytle který přinesl, vytahovat své nové sedlo. Podíval se na koně, poté zpět na sedlo a začal ho zvedat, aby mohl Osvalda osedlat. Netrvalo to dlouho, Sam utáhl poslední sedlové popruhy a už se chtěl vyhoupnout do sedla, když v tom si uvědomil, že nemá svou kuši. Otočil se tedy aby ji našel, ale jeho otec byl rychlejší a s úsměvem v očích mu jí podával ze sedla svého šedáka. Sam kuši vzal a otočil se zpět ke svému věrnému hnědákovi. Vyskočil do sedla a následoval svého otce ven ze stájí.

Dva jezdci vedle sebe jeli v mírném trysku směrem k lesu, který byl plný různých druhů zvířat, a ne nadarmo se v něm každým rokem konaly velkolepé hony, které byly vždy zakončeny bohatou hostinou. Sam se podíval dopředu, daleko před sebe, zavolal na Henryho a pomalu zastavil. Jeho stopařské schopnosti se opět vyplatily. Sesedl z koně a přikrčil se u stopy, která dle jeho odhadů byla ještě čerstvá: “Před chvílí, tudy musel proběhnout Jelen. Možná se oddělil od stáda, nebo ho něco vyplašilo.” “Dobrá úvaha”, usmál se Henry “Tak na co čekáš, veď mě!” Sam se na něj usmál a když se napřímil, aby se mohl vyhoupnout zpět do sedla uviděl další známku přítomnosti jejich kořisti. Ani ne dvacet stop od nich byl les, a očividně se tudy něco velkého pokoušelo dostat dovnitř. Oba jezdci se rychle vydali k tomu místu. Mnoho větviček bylo polámaných a jak Sam tušil, tak se i stalo, míza uvnitř větviček byla ještě mokrá, což mohlo znamenat jen jedinou věc. Jelen byl opravdu na blízku. Sam s Henrym sesedli ze svých koní, uvázali je k nejbližším stromům, sebrali své zbraně, Sam kuši a Henry lovecké kopí, nůž a tři oštěpy. Vydali se po stopách své kořisti a tušili že mají dnes štěstí, navíc vál mírný vítr proti nim, což jim zajišťovalo, že je zvíře neucítí a oni se budou moci přiblížit co nejblíže to půjde. Drali se porosty a tu tam uviděli nějakou stopu, která jím dodávala sebevědomí, v tom že nesešli z cesty. Snažili se pohybovat neslyšně a komunikovali pouze posunky, sebemenší hluk by totiž mohl jelena vyplašit. Sam si všiml velkého porostu, který stál nedaleko od nich. Jednalo se zřejmě o borůvčí, ale jedna věc byla důležitá. Vypadalo to, že za ním něco je. Oba se proto přikrčili a pomalu došli až k němu. Za křovím se nacházela malá mýtina a na ní se pásla jejich kořist. Cítit je nemohla byli totiž proti větru. Mohli jí však vyplašit neopatrným pohybem nebo hlukem, který mohla způsobit prasknutá větvička pod jejich nohami nebo jiný třeba i nenápadný šramot. Sam vytáhl z brašny kterou měl u pasu šipku a pomalu začal natahovat svou kuši. Do napnuté kuše umístil svou předem nachystanou šipku.  Přikrčil se, zamířil a zadržel dech. V momentě, když měl jistotu, že se trefí lehce vydechl a stiskl spoušť. Šipka letěla vzduchem, zasvištěla nad mýtinou. Polekané zvíře nestačilo ani zvednout hlavu a podívat se odkud přichází nebezpečí. Šipka se mu zarazila do hrudi kousek pod krkem a ihned ho položila na zem. Henry se zaradoval a společně se Samem se pomalu vydali k ležícímu zvířeti.

Sam poklekl ke stále žijícímu jelenovi. Vytáhl nůž a ukončil jeho trápení. Bylo to velké zvíře, a on věděli že dopravit ho domů bude potřebovat hodně síly. Henry tedy řekl Samovi: “Běž pro koně, přiveď je sem a já mezitím vyvrhnu tady našeho kamaráda. Bude pak lehčí a nebude to pro koně taková zátěž.” Sam kývl a bez dalšího slova se vydal zpět do houští. Asi za dvacet minut dorazil zpět ke koním. Odvázal je a vedl je zpět ke svému otci. Na paseku dorazil chvíli po tom, co Henry dokončil svou práci. Jelen byl vyvrhnut a připraven s nohami přivázanými k dlouhé dřevěné tyči, kterou našel nedaleko v lese. Sam se na něj usmál a dovedl oba oře až k němu. Pomalu jelena zvedli, každý za jeden konec tyče a upevnili jí každý na svého koně tak, že mohli jet pomalu za sebou a jelen byl pověšený mezi nimi.

Tak pokračovali až do vesnice, cesta jim sice trvala dvakrát déle, ale byli natolik spokojení se svým úlovkem že jim to vůbec nevadilo. Domů dorazili krátce po poledni a Jenny je již čekala s otevřenou náručí a krásným úsměvem. Henry se Samem zastavili své věrné koně a spokojeně sesedli ze sedla. Oba byli nadšení a vysmátí. Společně odjistili jelena a zanesli ho Jenny do kuchyně, kde ho naporcují a připraví k uskladnění. Potom se vrátili ven a šli vyčistit, napojit a ustájit své koně.

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz