Úvodní informace

Jedná se o dnes upravenou povídku, kterou jsem psal v roce 2014. Byla to úvodní kapitola, která zatím nenašla pokračování. Pokud se Vám čtenářům bude námět líbit, můžu si vyčlenit prostor a napsat pokračování. Přeji příjemnou chvilku při čtení.

Před deseti lety

„Patriku Náhodo, berete si zde přítomnou Katrin Veselou?“ Patrik se napřímil, upřímně se zadíval Katrin do očí, usmál se a rázným, ale zato velice příjemným hlasem pronesl své „Ano!“. „A vy, Katrin Veselá berete si zde přítomného, Patrika Náhodu?“ „Ano, ano, ano!“ Sotva Katrin dořekla své poslední ano, začaly jí po tváři stékat slzy. Byly to slzy plné štěstí a naděje, která jí nyní celou zaplavovala. „Můžete políbit nevěstu!“ Patrik se přiblížil ke Katrin, ale dřív, než stačil cokoliv udělat, skočila mu kolem krku. Sálem se rozezněl bouřlivý potlesk, který doprovázely slzy některých přítomných.

Byl to teplý a slunečný letní den, pro svatbu jako stvořený. Svatební hostina se chýlila ke konci, jídla pozvolna ubývalo a hostům začal stoupat alkohol do hlavy. Patrik si užíval pohody a zaposlouchal se do hudby, která se rozléhala široko daleko, a to až do chvíle kdy se ozvala ohromná rána! Hudba přestala hrát, a shodou okolností začalo pršet. Nikdo netušil, odkud se ten déšť tak najednou vzal. Začalo se smrákat, a zanedlouho nebylo vidět dál jak na pět kroků, déšť sílil a začínalo hřmít. „Pomoc!“ Ozvalo se zoufalé volání, z jedné i z druhé strany. Nikdo nevěděl, odkud přicházelo a kdo vlastně křičí a co se děje. Zdálo se jako by se to ozývalo odevšad a odnikud zároveň.

Patrik se konečně vzpamatoval, poklekl a snažil se zachytit směr, odkud křik přicházel. Teď ho uslyšel! Vlasy se mu zježily, když si uvědomil, že slyší Katrin. Neuvědomil si, že ji nechal ve stanu samotnou a teď toho litoval a začal zmatkovat. Snažil se zaostřit do dálky. Déšť mu však razil do očí, a začínal vidět hůř a hůř. Mlžilo se mu před očima, viděl jen nepatrné rozmazané obrysy stolů zbytků jídla a převrácených láhví. Zvedl se vítr, Patrika něco silně praštilo do hlavy, obrátil oči k nebi a v mdlobách upadl na zem.


Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz