6. Jeskyně

Sam se pomalu blížil k jeskyním, ke kterým měl namířeno od opuštění vesnice, aby našel barona Hoola a sdělil mu důležité informace o napadení panství a únosu jeho dcery princezny Katrin. Byl to obrovský jeskyní komplex, do kterého nebylo radno se samo vydávat. Ze země zde ústilo mnoho průduchů, ve skalách byly obří praskliny, kterými prorůstala tráva, mech a kapradí Zahynulo zde desítky lidí, kteří chtěli projít na vlastní pěst. Sam se tedy zastavil a začal přemýšlet co teď. U jeskyní měli tábořit baronovi muži. Jenže zde nikdo nebyl a cesta se zde dělila na dvě další, přičemž každá z nich vedla odlišným směrem. Jedna směrem z lesa a druhá hlouběji do něj. Samovi proto nezbývalo nic jiného, než se odhodlat a vydat se jednou z nich a doufat, že zvolil správně. Po chvíli se Sam rozhodl, natočil Osvalda směrem k cestě, která vedla pryč z lesa, mlasknutím ho pobídnul ve kroku. Doufal, že se s Baronem nemine, ale předpokládal, že by se baron se svými muži nepustí úzkou lesní cestou, ale zvolí raději méně náročnou trasu, s větším výhledem, aby měl jistotu, že je nikdo nepřepadne ze zálohy.

Uplynula hodina od chvíle, kdy Sam odjel z jeskyní a opět začínalo sněžit. Vypadalo to na sněhovou bouři, která většinou přinesla metr sněhu během pár hodin a nedalo se při ní moc dobře pohybovat. Sam se nacházel uprostřed louky, kde se pomalu začínal vrstvit sníh. Proto musel najít úkryt, kde by přečkal, než bouře přejde a opět se vyjasní. V dáli se tyčil velký strom. Sam pobídl Osvalda a plným tryskem se vydal tím směrem.

Za necelých deset minut konečně překonal vzdálenost, která jej od stromu dělila. Vítr byl již velmi silný a nedalo se pořádně nadechnout. Proto seskočil ze sedla a pospíchal pod strom, aby mohl uvázat svého koně a schovat se do ukrytu mezi kořeny, které zde vyčuhovaly vysoko nad zem. Byl to zvláštní strom, když se ale Sam zamyslel, uvědomil si, že mu možná zachrání život. Už byl pod ním, a chystal se uvázat Osvalda k jednomu z vyčnívajících kořenů, když v tom se zvedl vítr a v koruně stromu zapraskalo. Na sama se zřítila, právě ulomená větev. Zhroutil se v mdlobách k zemi a měl štěstí, že vůbec přežil.

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz
%d blogerům se to líbí: