5. Neklidná noc

Než se Sam stačil vzpamatovat, začalo se smrákat a on byl na cestě k jeskyním, kde měl narazit na Barona Hoola a jeho muže. Když si uvědomil, že začíná být tma, rozhodl se utábořit. Zamlaskal na Osvalda, zastavil a seskočil ze sedla. V tom spěchu, když ujížděl z právě přepadené vesnice, si nestihl sbalit kožešiny. Večery ještě bývaly chladné. Sníh už sice dávno roztál, ale počasí, v téhle části světa je nevyzpytatelné a kdykoli mohlo z nenadání začít sněžit. Sam se proto musel spokojit se sedlovou kožešinou, kterou dával Osvaldovi pod sedlo, aby ho netlačilo. Odvedl ho z cesty, hlouběji do lesa, kde našel stromy zastíněnou mýtinu. Povolil sedlové popruhy a po náročném dni, dopřál svému koni zasloužený odpočinek. Sundal sedlo na zem, uvázal Osvalda k větvi statného stromu, který rostl na okraji mýtinky. potom se zabalil do sedlové kožešiny a lehl si ke svému sedlu. Uvědomoval si, že nemůže rozdělat oheň, aby nevzbudil pozornost případných pronásledovatelů, a proto snědl kousek suchého chleba a připravil se ke spánku. Věděl, že pokud by se někdo blížil, Osvald ho upozorní, jenže se bál, že usne příliš tvrdě a Osvaldovo varovné frkání ho neprobudí. Otočil se na bok, zavřel oči a snažil se usnout.

Uběhla asi hodina a Sam si uvědomil, že nespí, celou tu hodinu koukal na mýtinu a bál se znovu zavřít oči. Měl strach, že se ten muž v černém plášti vrátí, najde ho, a ve spánku ho překvapí a zabije. Jedinou možností, bylo nespat, a být připravený na reálnou hrozbu. Napadlo ho, že ten muž, musel mít něco společného s nájezdníky, kteří vyplenili jejich vesnici. Pomyslel na to, jestli jeho rodiče přežili, nebo jestli je nájezdníci zabili. Když tak nad celým tím zmateným dnem přemýšlel, doufal, že to je zlý sen, doufal že se za chvíli probudí.

Toho večera se mu těsně před půl nocí konečně podařilo usnout. Spal téměř celou noc. Až k ránu, když se otočil ve spánku na záda, ho probudily padající vločky. První si myslel, že se mu to zdá, ale když pomalu otevřel oči, zjistil, že se stalo něco, s čím nepočítal, v noci začalo sněžit. Napadlo téměř deset centimetrů sněhu a Samovi byla pořádná zima. Rychle vyskočil na nohy, rozhlédl se kolem sebe, snažil se do ztuhlých konečků prstů rozproudit krev. Když se mu to začalo dařit, osedlal Osvalda, vyhoupl se do sedla a vyrazil na cestu. Čekala ho ještě dlouhá cesta. Bylo sice ještě šero, ale slunce mělo vyjít každou chvíli a Sam nechtěl ztrácet čas. Jeskyně byly půl dne cesty a mohlo se stát, že se s Baronovou družinou minou. Ještě když začalo sněžit, nebude vidět tak daleko, jako kdyby bylo slunečno. Sam se vrátil na cestu, se které včera v noci sešel, aby našel vhodné místo k utáboření. Pokračoval v cestě na svém věrném oři a měl oči v pohotovosti. V nepravidelných intervalech se otáčel za sebe a neustále se rozhlížel po svém zorném poli. Bylo třeba, aby dbal zvýšené opatrnosti, kdyby narazil na přesilu nepřátelských vojáků, nebo jen loupežníky, zřejmě by neměl sebemenší šanci na vyváznutí. Jediné, co by ho zachránilo, by byla včasná reakce. Proto taky šetřil Osvalda, kdyby musel rychle ujíždět z dosahu nepřátel. Chvíli jel v sedle a chvíli ho vedl.

Takto pokračoval asi dvě hodiny, než se rozhodl udělat si krátkou pauzu. Zastavil. Odvedl Osvalda kousek z cesty a posadil se na zem. Vytáhl ovoce, které měl v sedlové brašně, snědl ho a napil se vody. Poté vše sbalil zpět do brašny, vyskočil zpět do sedla a vydal se na cestu. Od jeskyní ho dělily ještě čtyři hodiny cesty. A on neměl moc času nazbyt.

Komentujte

2 Komentáře zapnuto "5. Neklidná noc"

Upozornit na
avatar
Třídit dle:   nejnovější | nejstarší | nejlépe hodnocené
The little one
Host

Len tak ďalej!! 👍

wpDiscuz