Láska, cit, který nás naplní, ale může nás i potopit

Zveřejnil ValousCZ, dne

Každý z nás někoho miluje, k někomu něco cítí, a kdo říká, že ne, tak si to jen nedokáže připustit. Láska se v člověku rozvíjí už při narození. Prvním člověkem, kterého ve svém životě milujeme je naše matka a otec. Této lásce se říká láska mateřská a je to prvotní cit, který ve svém životě vnímáme. Proč bychom jinak v době kojenců brečeli a snažili se přivolat jednoho ze svých bohů, maminku nebo tatínka. Je to právě proto, že vnímáme mateřským pudem a víme že nás naši rodiče ochrání v dobrém i ve zlém. Jak časem rosteme rozvíjí se v nás další druh lásky, láska partnerská. Ta se začne projevovat už někdy ve školce, v té době to jsou ale pouze náznaky, které se projevují tím, že se chceme s protějším pohlavím více kamarádit, ale spíše bych to definoval jako kamarádství.

Postupem času, kdy procházíme prvním a druhým stupněm základní školy, rozvíjí se nejen naše znalosti, ale i základní pudy v lásce, kdy potřebujeme lásku dávat a samozřejmě i přijímat. Projevuje se v nás tedy touha někoho milovat, a být toutéž osobou milován. Je to vlastně naprosto přirozené a naplněním těchto skutků se dostaneme téměř do euforie.

Když se nám někdo začíná líbit, jsme v jeho společnosti bez ohledu na pohlaví velice šťastní a cítíme se velmi příjemně.  Když zjistíme, že se dotyčné osobě také líbíme a dá nám najevo, že je nakloněna bližšímu kontaktu projeví se v nás pocit naděje. V tomto okamžiku nastává období seznamování a získávání co nejvíce informací o své lásce. Scházíte se v cukrárnách, kavárnách, chodíte na procházky a povídáte si o všem možném. Postupně zjišťujete, co máte společného a milujete toho druhého čím dál tím víc.

Mladá láska

Když dospíváme a poté stárneme mění se naše potřeby i touhy. A to zejména v tom, co od vztahu očekáváme. Tyto potřeby se samozřejmě mění i délkou trvání samotného vztahu a tím se také prohlubuje láska, kterou dáváme, přijímáme a cítíme v našem vztahu. Čím delší vztah je, tím víc nás raní, když se rozpadne a z lásky se stane nenávist a zoufalství. Na jednu stranu se cítíme beznadějně a myslíme si, že je konec světa, že vás nikdo nemiluje a nikomu na vás nezáleží. Opak je ale pravdou, nesmíme zapomínat na velice důležitý aspekt života, kterým je mateřská láska. Pořád zde jsou ještě rodiče, kteří nás opatrují, jako oko v hlavě a my víme, že útočiště nalezneme i u nich. Poté záleží jen na nás, jestli dokážeme jít dál a čekat, než vám do nosu do klína spadnou tři oříšky a přivedou vám vaši popelku, která bude ta pravá a budete s ní šťastní po celý zbytek života. Mnohdy se říká, že každým pádem jsme blíže k cíli. Ale důležitou věcí je to, že každý neúspěch v životě nám dodá cenné zkušenosti, kterých můžeme později využít.

Ono se taky říká, že muž by měl ve svém životě milovat pouze tři ženy, svou matku, manželku a dceru. Tím se dostáváme do další etapy a k dalšímu typu lásky, který můžeme v životě potkat. Když nebudu brát v potaz to, že můžeme milovat například svého domácího mazlíčka, auto nebo jinou věc, tak nejdůležitějším aspektem je láska ke svému potomku. Ať už se jedná o syna, či dceru, je důležité, dát mu najevo svou náklonnost a pocit bezpečí.

Poté už nám nezbývá nic jiného než si užívat života, který jsme si postavili, jako domeček z karet a mít na vědomí že špatným rozhodnutím se nám může vše rozsypat, a ne vždy půjde začít znovu. Někdy už na to může být velice pozdě.


Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na