Láska, cit, který nás naplní, ale může nás i potopit

Každý z nás někoho miluje, k někomu něco cítí, a kdo říká, že ne, tak si to jen nedokáže připustit. Láska se v člověku rozvíjí už při narození. Prvním člověkem, kterého ve svém životě milujeme je naše matka a otec. Této lásce se říká láska mateřská a je to prvotní cit, který ve svém životě vnímáme. Proč bychom jinak v době kojenců brečeli a snažili se přivolat jednoho ze svých bohů, maminku nebo tatínka. Je to právě proto, že vnímáme mateřským pudem a víme že nás naši rodiče ochrání v dobrém i ve zlém. Jak časem rosteme rozvíjí se v nás další druh lásky, láska partnerská. Ta se začne projevovat už někdy ve školce, v té době to jsou ale pouze náznaky, které se projevují tím, že se chceme s protějším pohlavím více kamarádit, ale spíše bych to definoval jako kamarádství.

Postupem času, kdy procházíme prvním a druhým stupněm základní školy, rozvíjí se nejen naše znalosti, ale i základní pudy v lásce, kdy potřebujeme lásku dávat a samozřejmě i přijímat. Projevuje se v nás tedy touha někoho milovat, a být toutéž osobou milován. Je to vlastně naprosto přirozené a naplněním těchto skutků se dostaneme téměř do euforie.

Když se nám někdo začíná líbit, jsme v jeho společnosti bez ohledu na pohlaví velice šťastní a cítíme se velmi příjemně.  Když zjistíme, že se dotyčné osobě také líbíme a dá nám najevo, že je nakloněna bližšímu kontaktu projeví se v nás pocit naděje. V tomto okamžiku nastává období seznamování a získávání co nejvíce informací o své lásce. Scházíte se v cukrárnách, kavárnách, chodíte na procházky a povídáte si o všem možném. Postupně zjišťujete, co máte společného a milujete toho druhého čím dál tím víc.

Mladá láska

Když dospíváme a poté stárneme mění se naše potřeby i touhy. A to zejména v tom, co od vztahu očekáváme. Tyto potřeby se samozřejmě mění i délkou trvání samotného vztahu a tím se také prohlubuje láska, kterou dáváme, přijímáme a cítíme v našem vztahu. Čím delší vztah je, tím víc nás raní, když se rozpadne a z lásky se stane nenávist a zoufalství. Na jednu stranu se cítíme beznadějně a myslíme si, že je konec světa, že vás nikdo nemiluje a nikomu na vás nezáleží. Opak je ale pravdou, nesmíme zapomínat na velice důležitý aspekt života, kterým je mateřská láska. Pořád zde jsou ještě rodiče, kteří nás opatrují, jako oko v hlavě a my víme, že útočiště nalezneme i u nich. Poté záleží jen na nás, jestli dokážeme jít dál a čekat, než vám do nosu do klína spadnou tři oříšky a přivedou vám vaši popelku, která bude ta pravá a budete s ní šťastní po celý zbytek života. Mnohdy se říká, že každým pádem jsme blíže k cíli. Ale důležitou věcí je to, že každý neúspěch v životě nám dodá cenné zkušenosti, kterých můžeme později využít.

Ono se taky říká, že muž by měl ve svém životě milovat pouze tři ženy, svou matku, manželku a dceru. Tím se dostáváme do další etapy a k dalšímu typu lásky, který můžeme v životě potkat. Když nebudu brát v potaz to, že můžeme milovat například svého domácího mazlíčka, auto nebo jinou věc, tak nejdůležitějším aspektem je láska ke svému potomku. Ať už se jedná o syna, či dceru, je důležité, dát mu najevo svou náklonnost a pocit bezpečí.

Poté už nám nezbývá nic jiného než si užívat života, který jsme si postavili, jako domeček z karet a mít na vědomí že špatným rozhodnutím se nám může vše rozsypat, a ne vždy půjde začít znovu. Někdy už na to může být velice pozdě.

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz